Ahoj všem z T4you,

pohybuji se po zimních stadiónech a vídám tréninky dětských kategorií. Sleduji je, abych třeba i sám něco okoukal a přenesl později do svých tréninků. Často však narážím i na amaterismus profesionálních trenérů, trenérů rodičů nebo trenérů - bývalých hráčů. Myslím, že po tolika letech, které věnuji tréninku mládeže, si mohu dovolit být kritický.

Špatný trénink, který nemá přípravu je lehce odhalitelný, tedy pro někoho, koho trénink dětí zajímá a vyzná se v jejich tréninku. Trénink dětí je třeba vnímat, jako nejdůležitější přípravu do budoucna.

Špatnou přípravu tréninku více nacházím ve větších klubech, kde by rodič hledal největší profesionalitu a trénink by měl být výkladní skříní našeho hokeje. Podle mého názoru je chybou dosazování trenérů do více než dvou věkových kategorií. Pro samotného trenéra, při jeho vytíženosti a délce celé sezóny je velmi obtížné se kvalitně připravovat na tréninky všech kategorií a to hlavně psychicky. Vždy ho některý z ročníků, většinou nejstarší věková kategorie, baví více, a jeho tréninková příprava na ostatní ročníky není tak kvalitní. Trénink u takových ročníků se většinou "vaří" až na ledě a celkově mu chybí srozumitelnost, koncepce a hlavně zaměření.

V menších oddílech se najde více amatérismu, pod vedením tréninku rodiči, i když to jsou bývalí hokejisté. Stále se ohlíží zpátky a snaží se trénink vést jako trénink dospělých. Chybí jim tréninková zkušenost s danou věkovou kategorií.

Výsledkem nekvalitní přípravy tréninku je v lepším případě jen špatné časové využití ledové plochy. V horším případě to je drilování bruslařských nesmyslů, ze kterých plyne řada zlozvyků, které dávají zabrat při jejich odnaučování.

Potom často vídáme kluky v 5.-7. třídách a mluvíme o nich....jako o herních typech chytrých na kotouči, ale se špatným bruslením. Kluci potom často musí dobruslovat. Několikanásobně těžší je špatné návyky odnaučovat. Často si jizvy, z podceněných příprav tréninků v přípravkách, nesou dlouho sebou, a mnohdy až do dospělosti.

Doporučuji všem trenérům co trénují nejmladší....berte trénink a hlavně jeho přípravu vážně. Snažte se nad přípravou zamyslet. Najděte si cíl tréninku v určitých časových intervalech a dejte si mety, kterých chcete s klukama na ledě dosáhnout. Nezaměřujte se jen na ty momentálně lepší, ale podpořte hlavně i ty, kteří potřebuji více zatlačit.

Každý trenér u dětí by měl být co nejlepším bruslařem, schopný techniku bruslení předvést v co nejpomalejší rychlosti. Proto trenéři bruslete!! Nestůjte u mantinelů. Předvádějte vše vizuálně správně a stále...choďte z tréninku stejně zpoceni jako samotní hráči. Nedirigujte trénink jen hlasem a startovními povely, ale hlavně se nad svou prací myslete.

Pokud má být cílem tréninku určitá dovednost, brzdy, bogny, přešlapování, přihrávka, jízda vzad, obratnost na bruslích...nevařte na ledě guláš. Pracujte na stanovištích na postupném skloubení pohybových dovedností do celku, kdy je výsledkem Váš tréninkový cíl.

Např. Když trénuji při tréninku bogny  na jednom stanovišti, tak na stanovišti před nemůžete trénovat vyjetí oblouku na zadní noze....tedy na vnější noze s vnitřní hranou. Tomu říkám tréninkový nesmysl, kdy chybí trénková připrava hlavního trenéra.

Trenér musí umět určitou dovednost na ledě rozfázovat do pohybů a naordinovat cviky, které celkový výsledek pomáhají dotvořit. Nestačí se věnovat určité dovednosti krátkodobě, ale je třeba si zvolit časový tréninkový microcyklus, který bude mít dané zaměření. Všichni zúčastnění trenéři musí vědět jak správně technicky postupovat a jáke zlozvyky hráčů ohlídat, aby naopak nedocházelo k jejich rozvoji.

Pokud je na tréninku méně kvalifikovaných trenérů a využívají se jako pomocní trenéři rodiče, měl by trenér trénink o to více připravit, upozornit ostatnáí trenéry na konkrétní možné nedostatky a celý trénink více řídit. Pohybovat se mezi všemi skupinami a neustále dohlížet na průběh cvičení na stanovištích.

Rodiče vnímám jako absolutní lajky, a to bez rozdílu, jestli hráli nebo nehráli hokej. Hokejista, který hrál hokej, svou zkušenost vnímá více z pohledu starších ročníků.

Samozřejmě znám vyjímky, hokejisty, kteří se do tréninku pokorně a poctivě ponořili, své tréninky si vaří v přípravě už v šatně. Sledují videa, tréninky druhých, zamýšlí se hodně nad jednotlivcem. Jejich tréninky jsou viditelně odlišné od těch, které vídám bohužel mnohem častěji.

Rodiče se rychle poblázní do jakéhokoliv bývalého hráče, který se objeví na ledě jako trenér, který má na wikipedii uveřejněn svůj hokejový život jako sen pro jejich syna.

Chci jen upozornit všechny rodiče...v tom to není...trénink dětí je úplně jiná disciplína. Hokej se stále vyvíjí a i tréninkové metody se mění. Hokejista, trenér, rozhodčí je tak rozdílná disciplína jako zedník, eletrikář a kominík.

Držím palce všem trenérům, kteří svou práci s nejmladšími berou vážně jako přípravu do dospělosti. Nehrají na krátkodobé výsledky přípravkových turnajů a svou práci berou jako první stavební kámen ke kvalitnímu hráči.

Nepodceňujte trénink dětí a netrénujte blbě.

Čumpes